1 Sloupcovitá odlučnost
Geologický jev, který nejčastěji vzniká u třetihorních vulkanitů, např. čedičů, ale také se s ním setkáváme ve výjimečných případech i u druhohorních pískovců.
U vulkanických hornin vzniká při chladnutí a tuhnutí lávy. Postupným chladnutím lávového proudu se vytváří puklinová síť. Vlastní rozpukání jde od okraje směrem do středu a následné vychládání neprobíhá konstantně. Proto se sloupcovitá odlučnost tvoří nestejnou rychlostí. Výsledkem jsou pravidelné polygonální sloupce, které jsou uloženy kolmo k povrchu lávy. Podle směru lávového proudu se tvoří svislé, vodorovné nebo radiálně paprsčité sloupce. Nejtypičtějším útvarem jsou kamenné varhany.
Nejznámějšími lokalitami jsou např. Panská skála, Klučky, Zlatý a Stříbrný vrch, Lysá skála, Kamenický vrchu Zákup, Chotovický vrch, Tlustec a mnoho dalších.
Vznik pískovcových sloupků je způsoben díky průniku vulkanických žil (např. polzenitu) na kontaktu se sedimenty. Horké plyny z magmatu stoupající puklinami, zahřály okolní pískovce na vysokou teplotu, což způsobilo jejich zpevnění (silicifikaci). Při následném chladnutí došlo ke zmenšení objemu hmoty a ke vzniku trhlin a tím i rozpukaní pískovce. Nejdříve se vytvořily svislé desky a ty se ještě rozdělily na menší části. V místech, kde došlo k velkému zhuštění trhlin, vznikly sloupečky.
Nejznámější lokalitou je Dutý kámen, dále bychom je našly např. u Velkého Grunova, Brniště, na Jezovské hoře u Kuřívod, na Luži, ale také třeba i na Ještědském hřbetě u Proseče pod Ještědem.
Obr. 1. Zlatý vrch
Obr. 2. Panská skála
Obr. 3. Dutý kámen (nemám uloženo na disku, musel bych naskenovat ze starých fotek)
2 Pískovcový fenomén
Pískovcový fenomén je neobyčejný jev, kterým označujeme živé a hlavně neživé složky krajiny vázané na různé geomorfologické tvary. V rámci křídové pánve v Libereckém kraji se nejvíce projevuje u tzv. kvádrových pískovců. Tyto pískovce tvoří reliéf s typickými makrotvary. Těmi jsou myšleny skalní města a jednotlivé výchozy.
Skalní města jsou tvořena hřbety, bloky a jednotlivými věžemi, které se mnoho milionů let formovaly díky zvětrávání. Můžeme tak dnes pozorovat mnohdy nádherná bludiště s celou řadou nejrůznějších příkladů různých forem mikroreliéfu. V rámci Libereckého kraje známe několik skalních měst např. Hruboskalsko, Maloskalsko, Prachovské skály, Sloupské skalní město, Vranovské skály, ad.
Mezi formy mikroreliéfu patří nejčastěji voštiny, dutiny, skalní římsy a lišty. Nejtypičtějšími a zároveň nejznámějšími jsou voštiny, ty vytvářejí jamkovité prohlubně, někdy jen v určité vrstvě, někdy však rozsáhlé mřížování na rozlehlé ploše skalního výchozu.
Z dalších geomorfologických tvarů, které je možné pozorovat, nejen ve skalních městech, ale i na samostatných skalních výchozech, jsou např. skalní brány (někdy i slepé brány), jeskyně, skalní okna, skalní hřiby, apod.
Kromě skalních měst zde máme relikty původní souvislé křídové tabule a těmi jsou např. svědecké kopce nebo tabulové hory. Jako např. Stohánek, Široký kámen, Dlouhý kámen a mnoho dalších.
Pískovcový fenomén také ukazuje na původní sedimentaci na dně moře. Můžeme sledovat střídající se vrstvy jemného a hrubšího materiálu se štěrčíkovými polohami. Tyto vrstvy jsou na mnoha místech i výrazně zabarveny od okrové po sytě červenou barvu, to způsobily oxidy a hydroxidy železa.
Ve vrstvách pískovců můžeme pozorovat i kolonizační horizonty a ve výjimečných případech i zkamenělou makrofaunu.
Obr. 4. doporučuju nějaké foto z Českého ráje, nějaké skalní město
Obr. 5. Vranovské skály
Obr. 6. Stohánek
Obr. 7. Dlouhý kámen
3 Zkameněliny z druhohorního moře
V Libereckém kraji výrazně zasahuje území české křídové pánve, která je budována svrchnokřídovými sedimenty. Zejména se jedná o pískovce, jílovce a slínovce. Tento materiál se ukládal v rámci střídání období transgresí a regresí moře v období druhohor, zejména v dobách cenomanu, turonu a coniaku (100-86 mil. let). V rámci těchto období byla většina území dnešní České republiky zaplavena mělkým mořem a toto moře oplývalo poměrně hojným životem.
Vyskytovali se zde zejména měkkýši, hlavonožci, ramenonožci, mechovky, ježovky, korýši, červi, korály a žraloci. Toto pestré společenstvo se nám do dnešních dob zachovalo v podobě fosilií (zkamenělin). Ty vznikaly za velice příznivých okolností, kdy tělo či schránka živočicha byli pohřbeni v sedimentech, které je uchránily před okolními vlivy. Záleželo i na chemickém složení sedimentů, kde nedocházelo k úplnému rozložení organismů, ale ke konzervování (zkamenění).
Díky markantní erozi, která probíhá i v současnosti, došlo k obnažení vrstev, které obsahují fosilie a my je dnes můžeme obdivovat a zkoumat. Na základě zkamenělin dokážeme dané vrstvy sedimentů časově určit a dokonce i paleoekologicky charakterizovat prostředí, ve kterém žili.
Paleontologických lokalit v rámci Libereckého kraje je poměrně hodně. Většina z nich je běžnému oku návštěvníka přírody skryta. Přesto několik historických lokalit, které jsou dnes většinou předmětem ochrany přírody, bylo zveřejněno a mnohdy i odborně publikováno. Např. můžeme jmenovat Písečnou u České Lípy, Robeč u České Lípy, Vysokou na Jítravě, oblast v okolí Dolánek u Turnova, Sedlejovice, Hodkovice nad Mohelkou, Českodubsko, a mnoho dalších. Z důvodu ochrany tohoto přírodního bohatství není možné sdělovat přesné výchozy. Ovšem na některých místech je sběr samozřejmě povolen. My ovšem doporučuje sbírat pouze v sutích.
Obr. 8. ústřice Rhynchostreon suborbiculatum
Obr. 9. kyjovka Pinna cretacea
Obr. 10. amonit
4 Co přinesl ledovec
V období čtvrtohor došlo k velkému ochlazení a celkově se změnilo klima. V pleistocénu, kdy se střídaly doby ledové a meziledové, pronikl dvakrát na naše území kontinentální ledovec. Konkrétně ve starším halštrovském a mladším sálském glaciálu. Jeho trasa vedla k Ještědskému hřbetu v prostoru Jítravského sedla, vždy ho překročil a zanechal zde morénu a to u Rynoltic (halštrovskou) a u Jítravy (sálskou).
Materiál, který s sebou přinesl je charakteristický obsahem pazourků a tzv. souvků severských hornin, např. červenou žulou, porfyrem, rulou, kvarcitem, ad. Tento materiál byl následně rozplaven Panenským potokem a Ploučnicí a akumulován v systému teras.
Tyto terasy byly vyhledávány a byly zde zbudovány těžebny šterkopísku. Dnes tak můžeme vidět tyto těžebny u Grábštejnu, na Jítravě (ta již zanikla), u Rynoltic, v Žizníkově a největší v Dubnici u Stráže pod Ralskem.
Obr. 11. těžebna Žizníkov
Obr. 12. těžebna Dubnice
Obr. 13. glaciální materiál
5 Sloní kameny
Bílé kameny, které přitahují pozornost nejednoho návštěvníka, byste našli na Jítravě. Jedná se o skalní skupinu výrazně oblých skalních výchozů křemenných pískovců, které navíc vynikají bílou barvou.
Pískovce jsou středně a hrubě zrnité s kaolinickou příměsí, která způsobuje bílé zbarvení skály. Právě stejnoměrně složení a zrnitost jsou příčinou vyhlazení do oblých tvarů připomínající kráčející stádo bílých slonů.
Stratigraficky řadíme skálu do období druhohor, svrchní křídy, konkrétně k turonu jizerského souvrství. Lokalita zároveň leží na pomezí lužické poruchy (tektonický zlom) a také na hranici mezi Ještědským krystalinikem a českou křídovou pánví.
Na skále jsou pozorovatelné geomorfologické tvary, zejména několik pseudokrasových jeskyní a dutin, které vznikly díky zvětrávání a odnosu hrubšího materiálu.
Díky lužické poruše také došlo k naklonění skal k JV. V některých vrstvách si lze povšimnout také proudové (šikmé) zvrstvení, které hovoří o dynamičnosti mořského proudění.
Obr. 14 – 15. Sloní kameny
6 Ještědský kras
Ještědský hřbet je geologicky velice pestré území. Vyskytuje se zde velké množství různých druhů hornin a jedny z nich jsou krystalické a dolomitické vápence. Málo kdo však ví, že tyto horniny ukrývají jeskyně s krápníkovou výzdobou. Ještědský kras je na první pohled nepozorovatelný a takřka splývá s okolní krajinou. Proto většina objevených jeskyní byla vázána pouze na umělé odkryvy vápencových lomů.
Výskyt karbonátových těles je ve čtyřech částech Ještědského hřbetu a to v Hlubocké, Světelské, Kryštofových hřbetů a na Jítravě. Všechny krasové jevy se vytvořily v sérii devonských vápenců a jsou puklinového charakteru a většinou vznikaly při kontaktu s nekrasovými horninami, např. fylity a zelenými břidlicemi.
Samotný vznik probíhal pravděpodobně ve dvou fázích. Nejdříve se vytvořily trubicovité kanálky, které se díky celkovému zvedání území vadózně přepracovaly, zároveň došlo i k fosilizaci puklin. Tato fáze probíhala pravděpodobně od svrchního tortonu do středního pleistocénu. Druhá fáze již probíhala v glaciálech, kdy došlo k formování vlastních jeskyní. Cirkulující voda ze sněhové a ledové pokrývky přepracovala původní pukliny a vznikly tak nové prostory. V poslední fázi došlo k zanesení jeskynních prostorů sedimenty.
Jeskyně oplývají bohatou a druhově rozmanitou škálou krápníkové výzdoby. Vlastní speleotémy tvoří podlahové a stěnové sintry. Stěny zdobí např. stalaktity, brčka, záclony, pizolity, bradavičnaté sintry, korality, stalagmity, stalagnáty, ad. Zajímavým jevem jsou excentrické krápníky a heliktity. Velmi vzácný je výskyt aragonitu, který bývá ovšem znečištěn kalcitem.
Všechny jeskyně spravuje Česká speleologická společnost a jsou veřejnosti nepřístupné (až na výjimky) a zároveň jsou i útočištěm chráněných živočichů, např. netopýrů a vrápenců.
Obr. 16. jeskyně Nedobytná
Obr. 17. excentrické krápníky s vrápencem
Obr. 18 – 19. sintrů a krápníků
7 Zelené poklady
Hovoříme-li o zelených pokladech, tak máme na mysli minerál zvaný olivín. Ten se vyznačuje typickou olivově zelenou barvou. V Libereckém kraji se nachází zejména v magmatických horninách, známých pod názvem čediče.
Nerost je dokonce i vyhledávanou surovinou ve šperkařství a na našem území se těžil jako brousitelný např. na Turnovsku.
Vzácně tvoří krátce sloupcovité či tabulkovité krystaly, ale převážně ho najdeme v podobě drobných zrn, či zrnitých shluků (často ve tvaru tzv. nodulí – kulovitých uzavřenin), při zvětrávání žloutne či nabíhá až do rezavě hnědé barvy. Lesk je výrazně skelný, proto se někdy u jeho názvu objeví dovětek „přírodní sklo“.
V našem kraji bychom našli mnoho lokalit, kde se dá volně sbírat ze sutí. Největší nodule olivínovce pocházejí z lomu Smrčí u Semil. Sbírat je také možné na Kamenickém vrchu u Zákup, z dalších významných lokalit můžeme jmenovat Lysou skálu u Provodína, zde se stále na odlomených balvanech a ve skalních výchozech dají najít pěkné nodule, je nutné si ovšem uvědomit, že Lysá skála je chráněná (PP Provodínské kameny). Z dalších lokalit, kde se olivín vyskytuje, můžeme jmenovat např. Kamenný vrch u Horní Libchavé, Svojkov, Zlatý vrch, Tlustec, Volfartice, Útěchovický Špičák, Stříbrník, Frýdlant a mnoho dalších.
Obr. 20. nodule olivínovce,
Obr. 21. Smrčí
Obr. 22. Lysá skála
Obr. 23. olivín
8 Kamenický vrch
Geologicky zajímavá lokalita leží mezi Zákupy a Kamenicí a jedná se o výrazný kopec se dvěma vrcholy. Kde v původně vyšším byl v letech 1900-1979 lámán kamen. Původní stěnový lom odkrývá těleso diatrémy vyplněné brekcií a vulkanickými žilami.
Asi před 29-26 mil. lety proniklo magma do vodou nasycených křídových sedimentů a vyvolalo explozi. Vznikl tak kráter vyplněný explozivními úlomky hornin a také lávovým jezerem. Postupně nato začaly k povrchu pronikat další žíly magmatu. Vnikla tak maarová sopka, která po vychladnutí byla silně erodována.
Díky těžbě kamene byla obnažena diatréma, kde jsou k vidění přívodní dráhy původní sopky, v podobě pravých a ložních žil. Celé okolí těchto bazaltoidních hornin je vyplněné explozivní brekcií, ve které se zachovaly i xenolity svrchnokřídových sedimentů.
V blízkosti lávového jezera se vytvořila žíla porcelanitu (tedy přepálených jílových sedimentů). Ve stěně lomu lze vidět i sloupcovou odlučnost čediče. V suťovém poli lze hledat minerály olivínu a hojné vyrostlice černého amfibolu.
Lokalita má mezinárodní význam a patří mezi doporučené exkurzní a studijní lokality, kde lze sbírat i minerály.
Obr 24. Kamenický vrch (fotku nemám)
Obr. 25. Lávové jezero s žílou porcelánitu
Obr. 26. antropogenní sutě vlivem těžby
Obr. 27. Vulkanické žíly obklopené explozivní brekcií
9 Sutě a kamenná moře
V rámci geologie o těchto pojmech hovoříme v souvislostech s plošně rozsáhlými kamennými rozsypy tvořící se hlavně na svazích. Většinou tyto pole bývají výsledkem rozpadu skalních výchozů, skalního řícení, nebo gravitačního přemístění.
Vznik závisí na druhu horniny (u nás se setkáváme nejčastěji s kvarcity, granity, čediči a znělci), na sklonu svahu a na geologických podmínkách, zejména tedy průběhu puklin, vrstevnatosti, odlučnosti kamene.
Nejzajímavější jsou kamenná moře. Ta vznikala nejčastěji tzv. mrazovým zvětráváním v období starších čtvrtohor. Jednotlivé uvolněné kameny se vyznačují ostrými hranami.
Suťová pole jsou podobná kamenným mořím, bývají však málo stabilní a tvoří se na daleko prudších svazích, kde jsou kameny přesunuty díky gravitaci.
U nás vidíme typická kamenná moře např. na Ještědském hřbetu v jeho centrální části, kde jsou kvarcity. V Lužických horách např. na Jezevčím vrchu, Studeném vrchu. Suťová pole se tvoří zase na třetihorních neovulkanických kopcích, jako např. Ralsko, Klíč, Bezděz (kde se tvořily jak hranáčová kamenná moře, tak i suťová pole), Ronov, apod.
Obr. 28. Kamenný moří na Ještědu
Obr. 29. Suťové pole na Ralsku
10 Polzenity
Polzenity jsou vulkanické horniny, které pronikly na konci druhohor a počátkem třetihor většinou svrchnokřídovými sedimenty české křídové pánve. Výjimkou jsou polzenity objevené v Jizerských horách při kontaktech s granity.
Název této vyvřeliny je odvozen od německého jména řeky Ploučnice, Polzen. Plzenit je skupinový název pro olivínové a melilitové horniny s nefelinem. Je definován přítomností minerálů melilitu, biotitu a nějakého foidu (to jsou zástupci živců), např. nefelinu, hauynu, ad., v menší míře se může vyskytovat olivín, titanaugit, kalcit, apatit, perovskit a opakní minerály, živce zcela chybí.
Pojem polzenit zavedl na začátku 20. století prof. Karl Hermann Scheumann. Do té doby byla tato hornina označována třeba jako pykritický basalt. Mezinárodní komise pro petrografii nyní označuje tyto horniny odborným názvem melilitolity.
Jejich výskyt je častý na Českolipsku, zejména v okolí Hamru na Jezeře (lok. Děvín, Hamerský Špičák, ad.), dále bychom ho našli v Jizerských horách a hodně se do dějin geologie zapsal v oblastech Českodubska, kde byly dokonce rozlišovány i určité varianty této horniny, např. vesecit a modlibovit, podle obce Vesec ve Světlé pod Ještědem a Modlibohova u České Dubu. Tyto žíly jsou známé, zejména díky tzv. Čertovým zdím a těžbou kamene s nimi spojenou.
Příkladem typického výskytu polzenitu je lokalita Děvín. Kde u vrcholu zříceniny stejnojmenného hradu se nacházejí dvě historické štoly na těžbu železných rud. Obě byly raženy v polzenitech, kde na konci alterované žíly byla vyvřelina přeměněna na limonitickou rudu. Podzemí je sice zajištěné, ale každý z návštěvníků Děvína si může polzenit prohlédnout na přístupovém schodišti do hradu, zde je vstupní část ústící do jedné ze štol a výrazný zbytek stěny tvořené polzenitem.
Obr. 30. Polzenit na Děvíně
Obr. 31. Zbylé pilíře polzenitu v dobývce Rasovi rokle na Českodubku.
Obr. 32. polzenit
11 Těžba železných rud
Těžba železných rud hrála v historii Libereckého kraje velkou úlohu. Období, kdy se o ní můžeme zmiňovat je asi rozmezí 15. až 19. století. Nejblíže doloženou těžbu železných rud můžeme hledat i na Českolipsku. Centrum tehdejší hornické činnosti bylo v okolí Hamru na Jezeře, Stráže pod Ralskem a Hradčanech.
Veškerá těžba byla vázána na vulkanické žíly, kde se při kontaktech s železitými pískovci vytvořily limonitické železné rudy. Nejrozvinutějším období těžby bylo 16. a dále 18. století. V tomto období vznikaly hamry, dýmačky a v neposlední řadě i vysoké pece. Z historického hlediska byly většinou iniciátory šlechtické rody, např. Bibrštejnové, Hyšpergárové (16. – 17. století) a Hartigové, Valdštejnové (18. století).
Pozůstatků po této industrii bychom našly spousty. Ať se vydáme po stopách starých důlních děl, např. na Děvín, Hamerský Špičák, Schächtenstein, Svébořic nebo na Havířský vrch u Doks, anebo po hledání míst, kde stály hamry a vysoké pece, např. v Hamru na Jezeře, Chrastné, Borečku, Hradčanech, apod.
Dnes již tyto místa osiřely a mnohé z nich zarostly, šachty se sesunuly, mnohá místa byla již rekultivována, přesto se dají najít pozůstatky i po samotné železné rudě a to v podobě strusky, např. v Hamru na Jezeře, u Kundratic u Osečné, nebo třeba i na Borečku.
Z těch nejvýznamnějších důlních děl můžeme jmenovat štoly na Děvíně, pinkové pole na Hamerském Špičáku, největší dobývku na Schächtensteině nebo šachty na Havířském vrchu. Limonitickou rudu bychom zde již nenašli, zato se můžeme seznámit s hornicky i geologicky zajímavými lokalitami, které dýchají historií a těžkou dřinou tehdejších horníků.
Obr. 33. Pohled do štoly na Děvíně
Obr. 34. Dobývka na Schächtensteině
12 Liberecká žula
Liberecká žula je nezaměnitelná dekorativní vyvřelá hornina, typická díky velkým vyrostlicím růžového draselného živce, ortoklasu. Správný název horniny je hrubozrnný granit a ten je biotitický a porfyrický. Kromě draselných živců obsahuje i bílý plagioklas, šedý křemen a biotit.
Těžba tohoto kamene probíhala na mnoha místech zejména v Liberci. Nyní je těžena pouze v Ruprechtickém lomu, který je v činnosti již od roku 1910. Těží se za účelem získání kameniva pro stavební, ale i umělecké účely.
Liberecká žula je známá i z hlediska mineralogie. V Ruprechtickém lomu byly objeveny dutiny s krystaly kouřově hnědé záhnědy a jehlicemi černého turmalínu, skorylu. Postupně byla lokalita vyhlášena jako významné mineralogické naleziště, kde vedle výše zmiňovaných minerálů se objevují hojně zeolity, uranové slídy, zrnka rudních minerálů, ad.
V žule byly objeveny i tzv. pegmatitové polohy, které poskytly nálezy i velkých krystalů křemene. Kromě toho se dají minerály najít i na jiných místech mezi Libercem a Jabloncem nad Nisou. Např. u Vratislavic nad Nisou jsou polohy, známe nálezy krystalů ametystů.
Libereckou žulu zná defakto každý, minimálně v Libereckém kraji byla a stále je hojně používána na stavební účely budov, infrastruktury, obrubníků, dlažebních kostek, ale i různých monolitů pro kamenosochařské účely.
Obr. 35. Ruprechtického lomu
Obr. 36. Liberecká žula
Obr. 37. minerály v liberecké žule
