Na několika místech v Libereckém kraji se vyskytují šedobílé, světle až tmavě šedé krystalické vápnité dolomity (dolomitické vápence) s deskovitým až lavicovitým rozpadem.
Jejich staří je prvohorní, konkrétně z období devonu (416-359 mil. let). Stejně jako krystalické vápence vznikly chemogenním způsobem a prodělaly regionální metamorfózu.
Kromě základního horninotvorného minerálu kalcitu, obsahují daleko více dolomitu (někde až okolo 80%). Podél puklin i na plochách foliace se často vytvářely hojné i několik cm mocné žilky bílého a nažloutlého kalcitu.
Stejně jako v krystalických vápencích, tak i zde se vytvořily rozmanité krasové jevy (i významné jeskynní systémy).
Horniny jsou odolné vůči mechanickému zvětrávání.
Kámen byl historicky dobýván v menších lomech, jako surovina pro pálení vápna (např. Ještědský hřbet-Kryštofovo Údolí, Semily-Horní Štěpanice), ale díky minerálu dolomitu jsou vhodné i pro výrobu hnojiv.
Dnes se na území Libereckého kraje již netěží a většina podléhá vyhlášení maloplošného chráněného území pro výskyt vzácných živočichů a rostlin (např. i divokých orchidejí)
Stejně jako u vápenců i zde se vytvářejí rendriny (typické), které mají v celém profilu značný obsah uhličitanů. Jsou silně skeletovité, a proto i snadno vysychají. Přesto jsou nositeli vysoce kvalitních půd, na kterých se vyskytuje i vzácná flóra.
