Krystalické vápence řadíme mezi přeměněné karbonátové horniny bez podstatné dolomitové složky. Téměř výhradně jsou tvořeny kalcitem. Jejich vzhled je světle šedý a tmavošedý, podle grafitické příměsi. Kromě toho se v těchto vápencích vyskytuje i křemen a sericit.
Vápence vytvářejí většinou silné lavice, jejich zrnitost je drobná až střední. Vznikají akumulací schránek organismů a dále chemickým nebo biochemickým srážením kalcitu. Oba projevy se u těchto krystalických vápenců uplatnily. U druhého chemogenního procesu se vytvořily i krasové jevy (sintry a krápníky).
V Libereckém kraji se nachází dvě významnější vápencové oblasti a to ještědské krystalinikum a železnobrodské krystalinikum. Tyto horniny se velice špatně stratigraficky zařazují, jelikož u nich často nelze podrobně zkoumat fosilní nálezy, které bývají buď zcela rozpuštěné, nebo s velmi špatným zachováním. Proto vznikly v prvohorách v rozpětí období silu-devon (443-359 mil. let).
Vápence se hlavně těžily pro pálení vápna, později se obecně využívaly pro potřeby cementářských surovin, jelikož nebyly až tak mineralogicky čisté. Přesto je na Ještědském hřbetu i lokalita, kde se těžil vápenec pro výrobu sody a v určitých oblastech se počítalo i možností výroby hnojiv z poměrně čistých krystalických vápenců.
Příkladem lokalit je Velký Vápenný, Malý Vápenný, Solvayův lom v Křižanech, Padouchov, Rašovka, lomy nad železnicí v Železném Brodě, ad. Mnoho lokalit je dnes chráněno z důvodu výskytu vzácných druhů živočichů i rostlin, např. i vzácných divokých orchidejí.
Na karbonátových horninách se tvoří většinou rendziny. V našich lokalitách na nich rostou většinou vápnomilné květnaté bučiny. Pod humusovým horizontem leží přímo rozpadlá hornina. Půdy jsou to mělké, kamenité s příznivými sorpčními vlastnostmi, ale na silně skeletových stanovištím mohou snadno vysychat. Patří mezi velice hodnotné půdy.
