Petrograficky je tato hornina označována jako porfyrický biotitický granit a řadíme ji mezi vyvřelé (hlubinné) horniny kyselé. Stáří je prvohorní, svrchně karbonské (320 – 305 mil. let). Vznik souvisí s variským vrásněním.
Tato hornina patří mezi nejznámější a kamenicky nejvýznamnější horniny používané v Libereckém kraji.
Hlavními minerály jsou typické vyrostlice světle červeného nebo růžového ortoklasu, dále bělavý plagioklas, šedivý křemen a černý biotit.
Z mineralogického hlediska patří k horninám, které obsahují i pegmatitové polohy, ve kterých se nacházejí minerály význačných rozměrů. Liberecká žula poskytla nesčetné množství sběratelsky hodnotných ukázek zejména velkých krystalů záhněd, ale byly zde nalezeny zajímavé ukázky turmalínů (skorylu), uranových slíd, zeolitů (stilbit), ad.
Kámen je kromě drcené frakce využíván zejména ve stavebnictví pro výrobu např. obrubníků, dlažebních kostek, ale využívá se také velkých monolitů (bloků) pro umělecké sochařství.
Lokalit je vázán zejména na Jizerské hory, kde se těžil v mnoha lomech, dnes je asi nejznámější lokalitou Ruprechtický lom.
Na žulách se většinou tvoří hnědé půdy, které se uplatňují jak v pahorkatinách, tak i na horách. Původní vegetací byly a stále mohou být listnaté lesy. Většinou se jedná o mělké, skeletovité půdy, přesto patří mezi lehké se silně kolísavým obsahem humusu. Jsou to velmi dobré půdy pro lesní stanoviště.
