Pískovec, jak známo patří mezi horniny sedimentární (usazené) a přesto není pískovec jako pískovec. V rámci zájmového území můžeme rozlišit několik druhů, vznikajících v rámci různého geologického období svrchní křídy a také prostředí.
Na první pohled se těžko od sebe rozlišují a zařadit je bez znalostí lokality je mnohdy nelehký úkol. Jejich vlastnosti jsou takřka u všech pískovců stejné a přesto je zde několik ukazatelů, které je rozlišují.
Každý z nás na první pohled vnímá zejména barvu a také zrnitost (velikost jednotlivých částic). Právě barva hovoří o minerálním obsahu, respektive o rozdílném tmelu spojující jednotlivé částice a tvořící zdejší křemenné (kvádrové) pískovce. Např. můžeme hovořit o vápnitých pískovcích (bílo žlutých) např. na Českodubsku, o železitých pískovcích (okrových) na Dokesku, nebo o kaolinických pískovcích (šedo bílých) třeba právě u Bohdánkova.
Zásadní rozdíl pískovců u Bohdánkov oproti např. pískovcům z Dokeska je geologický čas. Exemplář, který vám zde ukazujeme, patří k pískovcům, které by za normálních okolností byly skryty hluboko pod povrchem, ale díky vzniku lužické poruchy, byly vztyčeny v různě širokém pruhu podél celého Ještědského hřbetu ve směru SZ-JV.
Obecně pískovce u Bohdánkova řadíme do období cenomanu, kdežto na Dokesku do období turonu. Pruh cenomanských pískovců spolu s podružnými lavicemi slepenců probíhá vlnitě a různá velikost úklonu ker a mocnost souvrství způsobují proměnlivou šířku cenomanu na povrchu.
Dalším faktorem je prostředí vzniku pískovců. U Bohdánkova rozlišujeme sladkovodní-brakické (perucké vrstvy) tak i mořské (korycanské vrstvy) prostředí (kdežto na Dokesku vnímáme pouze sedimenty mořského původu). Rozlišit obě facie je většinou obtížné, jelikož zde není až tak vhodný odkrytý profil, kde by byly vidět jednotlivé vrstvy. Přesto se dá orientovat od porfyrů (prvohory-perm), u nich leží bazální slepence a navazují na ně „kaolinické“ pískovce a dále pak slabá vrstva lupků a křemenné pískovce.
Právě „kaolinický“ pískovec vám zde demonstrujeme. Jeho vznik je většinou podmíněn obsahem jílovité nebo kaolinické složky v základní hmotě. Proto je i měkčí a snadno se rozpadá oproti pískovci korycanských vrstev, který obsahuje vápnitý tmel spolu se zrnky glaukonitu.
Za zajímavost peruckých vrstev pískovců považujeme slabou vrstvu jílovitých lupků, které u Bohdánkova mají narůžovělou, červenou a žlutou barvu a obsahují četné zbytky fosilní flóry. Zároveň tvoří hranici mezi peruckými vrstvami a korycanskými vrstvami.
