Znělec je výlevná alkalická hornina zelenošedé barvy, která vznikla na konci starších třetihor v období oligocénu (před 33-23 miliony lety).
Souvisí s projevy vulkanické činnosti a následného chladnutí magmatu. Pozdější eroze původně větších znělcových těles a okolních nadložních hornin odhalila charakteristické neovulkanické suky, tedy kupy a homolovité kopce.
Podstatné součásti horniny tvoří draselné živce (sanidin), zástupci živců (nefelín) a alkalický amfibol. Nejčastějšími vedlejšími minerály bývají středně bazické plagioklasy a dále zeolity. Ty se objevují nejčastěji v podobě výplní dutin nebo tvoří i krásné drúzy. Občas lze najít na kamenech i keříčkovité útvary hnědočerné barvy. V tomto případě se nejedná o zkamenělé rostliny, ale o tzv. dendrity zabarvené minerály železa a manganu.
Kámen se využívá nejčastěji ve stavebnictví, jako posypový materiál na pozemní komunikace.
Mezi znělcové kopce patří např. Luž, Klíč, Malý a Velký Bezděz, Maršovický vrch, Tachovský vrch, ad. Zajímavostí je i výskyt plošného výlevu znělcového magmatu na Dlouhém vrchu u Provodína.
Na znělcovém podloží se vytvářejí hnědé půdy s příznivějšími sorpčními vlastnostmi. Zpravidla jsou hodně skeletovité, ale řadíme je mezi středně těžké půdy. Mají silně kolísavý obsah humusu, ale jsou vhodné i pro náročnější listnaté porosty.
